Jak začlenit bazén do svažitého hotelového pozemku bez narušení krajiny
Svažitý hotelový pozemek může na začátku projektu působit především jako komplikace. Přináší náročnější zakládání, rozdílné výškové úrovně, složitější řešení odvodnění i otázku pohodlného pohybu hostů v areálu. Právě u bazénu se však může přirozený sklon terénu změnit v jednu z hlavních předností celého návrhu.
Bazén totiž nemusí být umístěn na uměle vytvořenou rovinu vyříznutou do svahu. Může naopak respektovat přirozenou topografii pozemku – částečně se do terénu zapustit, plynule navázat na hotelové terasy, otevřít přelivnou hranou směrem do krajiny nebo propojit několik výškových úrovní wellness.
Základní princip je přitom jednoduchý: neupravovat pozemek podle bazénu, ale navrhnout bazén podle charakteru a logiky konkrétního místa.
Terén jako výchozí bod architektonického návrhu
První otázkou by proto nemělo být pouze to, kam lze bazén umístit.
Mnohem důležitější je nejprve porozumět samotnému pozemku. Kterým směrem přirozeně klesá? Odkud se otevírají nejzajímavější výhledy? Jakým způsobem územím proudí voda? A kudy budou hosté přicházet z hotelu či wellness?
Současné principy udržitelného site planningu doporučují v maximální možné míře zachovávat původní topografii i vegetaci a omezovat zbytečně rozsáhlé terénní úpravy. Pokud je modelace terénu nezbytná, nové terasy a svahy by měly na stávající reliéf navazovat postupně a přirozeně. Neměla by vzniknout ostrá hranice mezi architekturou a okolní krajinou.
V případě hotelového bazénu proto často dává větší smysl rozdělit celý program do několika výškových úrovní místo vytvoření jedné rozsáhlé horizontální platformy.
Takový přístup přináší ještě jednu výhodu. Při pohledu z okolní krajiny může celý objekt působit výrazně menším dojmem, než odpovídá jeho skutečné velikosti.
Bazén částečně zapuštěný do terénu
Jedním z přirozených způsobů, jak se svažitým pozemkem pracovat, je bazén, jehož horní část je začleněna do terénu, zatímco spodní strana se postupně otevírá směrem do krajiny.
Není pak nutné celý svah výrazně přetvářet. Samotná konstrukce bazénu může pomoci překlenout existující výškový rozdíl.
Na vyšší straně může vodní plocha bezprostředně navazovat na hotelovou nebo wellness terasu. Směrem dolů se naopak otevírá možnost využít přelivnou hranu, prosklenou stěnu nebo vizuálně lehkou fasádu konstrukce.
Podobný princip byl využit také u realizace nerezového bazénu IMAGINOX ve svažitém terénu. Jedna jeho strana je přímo začleněna do svahu, zatímco druhá zůstává volně přístupná. Výškový rozdíl zde nebyl překážkou, kterou by bylo nutné odstranit, ale stal se součástí samotného architektonického řešení.
Stejný princip lze v hotelových projektech aplikovat i ve větším měřítku. Typickým příkladem může být wellness terasa částečně vložená do svahu, která se otevírá pouze jedním směrem – k panoramatickému výhledu.
Místo jedné velké plochy pracovat s terasami
Vyrovnání svažité parcely do jediné horizontální úrovně obvykle znamená značný objem výkopových prací, násypů a opěrných konstrukcí.
Citlivějším řešením může být rozdělení jednotlivých funkcí mezi několik menších teras.
Na nejvyšší úrovni může být například hotelová terasa, pod ní klidová wellness část a ještě níže samotný bazén. Výškový rozdíl se díky tomu nesoustředí do jedné masivní opěrné stěny, ale rozloží se přirozeně mezi jednotlivé části architektury.
Tento přístup dobře ukazuje Mohr Life Resort v rakouském Tyrolsku. Nově vybudované wellness zde vzniklo na mírném svahu pod původním hotelem a je rozděleno do dvou výškových úrovní. Podle architektů právě rozdíl mezi těmito úrovněmi umožnil začlenit bazén do celkové kompozice wellness přirozeným způsobem.
Ještě výraznější práci s topografií nabízí Puradies Nature Resort v Leogangu. Půdorysy nového wellness kopírují přirozený terén a zelené střechy plynule přecházejí do okolních luk. Přestože nová část resortu zabírá více než 3 000 m², z některých pohledů v okolní krajině téměř mizí.
Pro hotelového developera z toho vyplývá důležitý závěr: větší wellness nemusí automaticky znamenat větší vizuální zásah do krajiny.
Infinity pool by měl vyrůstat z terénu, ne být pouze efektem
Svažitý pozemek přirozeně nabízí možnost využít infinity nebo negative-edge bazén. Právě u podobných projektů ale může snadno vzniknout řešení, kdy je nekonečná hrana použita pouze jako vizuálně atraktivní efekt.
Kvalitní návrh infinity poolu by měl vycházet především z výhledu.
Přelivná hrana by měla být navázána na konkrétní pohledovou osu – například na horizont údolí, moře, lesa nebo horského masivu. Pokud jsou správně sladěny poloha člověka, výška hladiny a hrana bazénu, samotná konstrukce se může opticky ztratit a vodní plocha začne působit jako další vrstva okolní krajiny.
Jinými slovy, polohu přelivu by měl určovat výhled. Nemělo by to být naopak.
TIP: Inspirací může být prosklený infinity pool začleněný do mírně svažitého terénu.
Neviditelná část návrhu je stejně podstatná jako bazén samotný
Jedna z častých chyb při umisťování bazénu do svahu vzniká pod úrovní terénu. Bazén představuje velkou konstrukci naplněnou vodou a jeho vztah ke geologii pozemku, základům, podzemní vodě i opěrným konstrukcím musí být řešen už od počátku projektu.
Ve svažitém terénu mohou být tlaky zeminy na horní a spodní straně bazénové konstrukce výrazně rozdílné. Samotný bazén navíc může zachycovat povrchovou i podpovrchovou vodu, která po svahu přirozeně proudí.
Ještě před definitivním stanovením jeho polohy by proto měl být znám geotechnický profil pozemku, stabilita svahu, možnosti zakládání i režim podzemních vod.
Bazén, hotelová budova, terasa a opěrné konstrukce také nemusí být založeny stejným způsobem a v průběhu času se nemusí deformovat shodně. Je proto nutné přesně určit jejich vzájemné konstrukční vazby už v projektové fázi, nikoli až během samotné realizace.
Pro architekta z toho vyplývá jednoduché pravidlo:
Geotechnik a bazénový specialista by měli být do projektu zapojeni ještě před tím, než bude definitivně stanovena poloha a výšková úroveň bazénu.
Odvodnění jako součást architektonického řešení
Na svažitém pozemku není důležité řešit pouze vodu uvnitř bazénu. Z konstrukčního hlediska může představovat ještě větší problém voda, která proudí okolním terénem.
Dešťová voda stékající po svahu může zvyšovat zatížení opěrných konstrukcí, způsobovat nasycení zeminy vodou a dlouhodobě ovlivňovat stabilitu prostoru kolem bazénu.
U strmějších pozemků proto EPA doporučuje povrchový odtok zpomalovat a řídit například pomocí teras, vegetačních průlehů nebo jiných prvků, které snižují rychlost proudící vody.
Tyto prvky přitom nemusí působit jako viditelná technická infrastruktura.
Odvodňovací systém je možné integrovat například do vegetačních pásů, štěrkových zahrad, okrajů teras nebo retenčních ploch. Technické řešení tak může současně fungovat jako přirozená součást landscape designu.
Zároveň je potřeba jasně oddělit tři samostatné systémy: bazénovou technologii, povrchovou dešťovou vodu a podpovrchovou vodu přitékající ze svahu.
Pokud se jejich vedení začne navrhovat až po dokončení architektonické studie, může být nutné zasahovat do již navržených konstrukcí nebo krajinných úprav.
Technické zázemí lze skrýt, musí ale zůstat dostupné
Každý hotelový bazén vyžaduje odpovídající technologické zázemí. Patří sem filtrace, potrubní rozvody, akumulační nádrž přelivného systému a také dostatek prostoru potřebného pro pravidelný servis.
Svažitá parcela v tomto směru nabízí praktickou výhodu: velkou část technologie lze přirozeně ukrýt do výškového rozdílu.
Technologická místnost může být umístěna pod bazénovou terasou, ve spodním podlaží budovy nebo přímo v prostoru, který vzniká díky přirozenému sklonu pozemku.
U jedné z realizací nerezového bazénu IMAGINOX byla například technologie umístěna v šachtě pod obložením terasy. Přirozený výškový rozdíl tak poskytl potřebný technický prostor bez nutnosti stavět v zahradě další samostatný objekt.
V hotelovém provozu je však nutné myslet také na servisní přístup.
Technik zajišťující pravidelnou údržbu by neměl procházet relaxační zónou určenou hostům. Kvalitně navržený hotel proto už v architektonické studii odděluje guest flow od service flow.
Bazén by neměl nahradit vegetaci, která dává místu charakter
Jedním z nejrychlejších způsobů, jak resort připravit o jeho původní identitu, je během výstavby odstranit stávající vegetaci a po dokončení ji nahradit univerzální hotelovou zahradou.
V citlivých lokalitách je vhodnější postupovat opačně.
Nejprve by měly být identifikovány hodnotné stromy, skupiny vegetace, skalní prvky a další části pozemku, které definují jeho charakter. Teprve následně je možné mezi ně citlivě vložit bazén a související provozy.
Sustainable Sites Initiative upozorňuje na to, že vzrostlou vegetaci ani přirozeně vyvinutou půdu nelze jednoduše nahradit novou výsadbou. Jejich ekologické a mikroklimatické vlastnosti se vytvářejí po desetiletí.
Současná kritéria GSTC pro hotely zároveň doporučují minimalizovat zásahy do přírodních ekosystémů a při nové výsadbě preferovat původní nebo endemické druhy.
V bezprostředním okolí bazénu to může znamenat omezení množství dekorativních záhonů a větší návaznost na vegetaci, která už na daném svahu přirozeně roste.
Volba materiálů by měla bazén propojit s okolím
Čím silnější charakter má okolní krajina, tím menší množství materiálů obvykle projekt potřebuje.
Bazén ve svažitém hotelovém areálu může velmi dobře fungovat s omezenou škálou hlavních povrchů, například s kombinací vody, zeleně, místního kamene, dřeva a případně pohledového betonu nebo nerezu.
Materiál opěrných konstrukcí může navazovat na geologický charakter lokality. Nerezová bazénová vana díky čistým hranám zase nemusí vizuálně konkurovat svému okolí a může působit spíše jako neutrální vodní plocha než jako výrazný stavební prvek.
Také hotel Bergwelt Grindelwald byl navržen s cílem přirozeně zapadnout do prostředí švýcarských Alp a respektovat charakter krajiny i místní architektury. Smyslem ale není okolní prostředí doslova kopírovat.
Účinnější může být omezení množství vzájemně soupeřících prvků a ponechání hlavní role samotnému terénu, vegetaci, vodě a výhledu.
Důležitý je také pohled z krajiny směrem k bazénu
Při návrhu hotelového bazénu se obvykle velká pozornost věnuje tomu, co bude ze svého místa u vody sledovat host.
U resortu situovaného v otevřené krajině je ale stejně důležité podívat se na návrh i z opačné strany. Jak působí bazén a wellness při pohledu z údolí, protějšího svahu nebo příjezdové komunikace?
Rozsáhlá světlá bazénová vana, vysoká opěrná konstrukce nebo tisíce metrů čtverečních teras mohou být v otevřené krajině viditelné i z velké vzdálenosti.
Projekt by proto neměl být vyhodnocován pouze z půdorysu nebo z perspektivy člověka pobývajícího u bazénu. Stejný význam mají vzdálené pohledy a řezy vedené napříč celou krajinou.
Právě vizuální dopad na okolní prostředí patří také mezi oblasti, které GSTC doporučuje vyhodnocovat už při výběru místa a v průběhu návrhu hotelového projektu.
Přístupnost je nutné zachovat i u terasovitého konceptu
Terasovité uspořádání resortu přináší jednu důležitou výzvu – vznik většího počtu výškových úrovní.
Samotná cesta hosta k bazénu může být součástí architektonického zážitku. Návrh může využívat schodiště, průhledy i postupné otevírání výhledu do okolní krajiny. Hlavní wellness zóna ale zároveň musí zůstat pohodlně přístupná také lidem s omezenou pohyblivostí.
GSTC zahrnuje dostupnost hotelového vybavení pro osoby se speciálními potřebami přímo mezi kritéria udržitelného návrhu.
Rampy, výtahy a další bezbariérové trasy by proto neměly vznikat jako dodatečná technická opatření doplněná až na závěr projektu. Od počátku musí být součástí stejného terasovitého konceptu jako bazén a wellness.
Méně upravovat terén, více přizpůsobit architekturu
Nejpůsobivější nerezové bazény ve svažité krajině obvykle nevznikají tak, že se část svahu odstraní a na jejím místě se vytvoří velká rovná terasa.
Mnohem přirozenější výsledek vzniká tehdy, když se architektura přizpůsobí vrstevnicím, bazén využije existující výškový rozdíl a technické zázemí se začlení přímo do terénu.
Pro developera může tento přístup znamenat složitější koordinaci v prvních fázích projektu. V dlouhodobém horizontu však může přinést hodnotnější výsledek.
Hotel potom nepůsobí jako objekt položený na krajinu, ale spíše jako stavba, která z ní přirozeně vyrůstá. A právě bazén může být prvkem, na kterém se toto spojení projeví nejvýrazněji.
Vodní hladina totiž nemusí být pouze doplňkem krajiny.
Může působit jako její přirozené pokračování.
Zdroje
https://stg.wbdg.org/do/sustainable/optimize-site
https://www.archdaily.com/928668/mohr-life-resort-noa-star-network-of-architecture
https://www.archdaily.com/1004216/puradies-nature-resort-noa-star-network-of-architecture
https://www.sustainablesites.org/uconn-stem-research-center-science-1
https://www.gstc.org/gstc-criteria/gstc-inDustry-criteria-for-hotels/
